O Tišnovce z dalšího zdroje

V neděli 5. července 1885 byla otevřena jednokolejná místní dráha Brno-Tišnov (dále Tišnovka), která díky husté zástavbě údolí Ponávky musela vést přes Husovice a překonávat velké stoupání k dnešní Lesné, odkud klesala zpět do Králova Pole. Potom vedla přes Českou do Kuřimi a dále přes Čebín a Drásov do Tišnova. Provoz byl na této trati ukončen koncem roku 1953. Dodnes e zachovalo množství traťových objektů a rozsáhlé náspy (zářezy) dráhy.

Tišnovka vycházela z hlavního (dříve horního) nádraží v Brně. Odpojuje se od českotřebovské trati za ulicí Špitálka. Zde jsou v náspu patrné zbytky opěrných zdí.

O cca 500 m severněji se v objektu nějaké firmy objevují koleje původní trati. O kousek dál vychází koleje z oploceného areálu.

Trať dále vede kolem řeky až k tramvaji u Zábrdovic. Pod betonovými panely jsou zde vidět zbytky (snad?) původních pražců zmizelé železniční trati... a přímo ve svahu u řeky je starý kamenný propustek.

Hned za silnicí u mostu je vlevo za plotem zachovalá původní staniční budova. Kolem ní jsou stavebniny a nepořádek. V areálu se našemu týmu podařilo nafotit původní fragmenty nádraží: zbytek kolejí, betonový konec kolejí, hradlo, nádražní budovu a nákladovou rampu.

Z areálu vychází trať krásným náspem až k ulici Husovické. Násep se zahrádkami pokračuje dál a na ulici Vranovské jsou zachovány kamenné pilíře bývalého železničního mostu.

Dál trať pokračovala ulicí Tišnovskou, která kopíruje původní trať (vedla vpravo v zahradách). Ve Venhudově ulici býval most, dnes jsou tam patrné jen terénní úpravy.

Dál vede trať opět nepřístupnými zahrádkami a jít se po ní dá až od husovického parku. Nad parkem je také zachovalý propustek z krinoidového až celistvého vápence ze Stránské skály. Za propustkem je pěkně vidět rovný profil trati.

Poslední stopa končí u ulice Provazníkovy. Dál jsou stopy smazány. V areálu Královopolské jsem se starou trať ani nepokusil hledat, v poslední době tam bylo provedeno hodně stavebních a terénních úprav. Údajně bývalou trať využívá továrna jako vlečku. Bývalé královopolské nádraží dnes slouží strojírně jako odkladiště vagónů, přičemž původní nádražní budova byla zničena při výstavbě svitavské radiály. Kousek odtud také začíná bývalá vlečka do kasáren.

Původní nádražní budova v Řečkovicích se nachází pod náspem současné trati Brno - Havlíčkův Brod na ulici Cupákově. Nejlépe se k ní lze dostat po ulici Sněžné. Je zajímavé porovnat dobové fotografie se současným stavem...

Za Řečkovicemi vedla tišnovka do Mokré Hory souběžně s dnešní tratí. Původní těleso je výrazněji patrné v terénu v místech, kde trať vstupuje do údolí Ponávky. Zde je přímo pod náspem nové trati Brno - Havlíčkův Brod krásně patrné těleso tišnovky. vede po něm dokonce "stezka zdraví", takže oblast je cílem častých vycházek Brňanů. Na okraji Mokré Hory je v náspu první propustek z pěkně opracovaných kamenných kvádrů.

Asi o 100 metrů dále na sever vede nová trať přes mohutný most tunelového typu. Pod tišnovkou je téměř zasypaný propustek s betonovým překladem. Na západní straně (k tunelu) je umístěno jakési dřevěné umělecké dílo nejasného tvaru.

Podél dobře zachovalého náspu vede polní cesta. Následuje druhý tunelový most nové trati. Mostek tišnovky je snesený, při troše štěstí je však možné nalézt v křoví jeho zbytky.

Po dalších 100 m vede tišnovka přes krásně zachovalý kamenný propustek s cihlovým obloukem.

Po 200 metrech cesta vchází na prostranství s rybníkem. Po levé straně je bývalá zastávka Jehnice. Dnes je upravena na rekreační objekt. O 50 m dále je za rybníkem pěkně zachovalý propustek.

Cesta se několikrát zakroutí a začíná chatová kolonie, kterou prochází násep trati. Přímo uprostřed mezi chatami je nádherný kousek - kamenné opěry sneseného mostu. Jsou vysoké 4 m a krásně zarostlé.

Dále se trať poněkud ztrácí v chatové kolonii. Asi po 500 m dojdeme na prostranství u rybníka (zde stezka zdraví odbočuje do Lelekovic). Voda z rybníka protéká pod mostem tišnovky, ovšem zesíleným betonovými prvky.

Dále trať vede alejí a její pozici naznačuje polní cesta. Po 400 m dojdeme na další kamenný mostek. Z východní strany je krásně zachovalý se známým cihlovým obloukem. Na západní straně je monstrózní betonový překlad s potrubím, ale původní mostek je vidět úplně dole.

Cesta pokračuje dál stále po trati. Po 300 m je vlevo malý rybníček zarostlý rákosím. Tišnovka vede přes známý kameno-cihlový mostek.

Vpravo se objevují první domy a u cesty je snad původní kilometrovník s číslem 13,5. O kousek dál je vlevo jakási podivná závora nejasného původu a stáří.

A to už jsme u mostu přes trať a silnici. Shora je krásně vidět tišnovka vedoucí k jihu (odkud jsme právě přišli) a na druhé straně původní nádražní budova v České, kolem které vedla Tišnovka dále na sever.

Další úsek bývalé Tišnovky jsem prozkoumal u Čebína. Trasu původní trati je možné od Kuřimi sledoval podél lesa přibližně po polní cestě. Po překonání kopečku se trať blížila zadem k vápence, která si zaslouží zmínku.

Ve vápence se už vápno nevyrábí, závod produkuje pouze omítkové směsi. Provoz lomu byl již asi před pěti lety ukončen. Traťový úsek bývalé Tišnovky z vápenky přes Drásov na nádraží do Tišnova (celkem cca 8 km) byl v době plného provozu pecí na výpal vápna (tj. od roku 1959 do počátku 90.let) intenzívně využíván jako závodová vlečka k expedici hotových produktů (kusové vápno, mleté vápno, vápenný hydrát, mleté vápence) ze závodu. Naopak do závodu byly dopravovány jednak prázdné vagóny pro nakládku výrobků a rovněž vagóny s palivem pro pece (mazut, koks). Každodenně projelo po této trati cca 30 nákladních vagónů tažených motorovou lokomotivou T435. V současné době je již celý tento poslední traťový úsek bývalé Tišnovky zrušen a trať demontována. (M. Obruča)

Kousek od míst, kde se dnešní dvoukolejná trať obloukem stáčí pod lomem na Čebínce, se nachází hned za velkou bílou budovou mostek původní trati. Je postaven z kamenných kvádrů, materiálem zde byl permský pískovec a slepenec. Dnes je mostek zarostlý, některé kameny již se drolí, dokonce oba klenáky jsou pokleslé a uvolněné. Nahoře na mostku jsou zbytky ocelových lan a blíže neurčených kovových součástí.

Dále trať kopíruje cestu kolem osamělé usedlosti a kříží silnici Čebín - Drásov. Za silnicí je dřevěný dojezd signalizující konec trati. Zde zřejmě končila nejdéle provozovaná část trati. Hned vedle je betonové překladiště, na kterém se materiál z čebínského lomu přesypával ze závodní vlečky na vagóny. Po cca 50 m se obě větve (tišnovka i vlečka) spojují do jednoho náspu. Odtud vedle trať dále na západ kolem Čebínky a dále do Tišnova.

Ještě v roce 1997 byla tato část trati příležitostně využívána, dnes jsou pražce vytrhány a trať je zrušena. Stejný osud postihl i vlečku vápenky - dříve býval v areálu přejezd, dnes už zbyl jen vyasfaltovaný pruh a zbytky pražců a kolejnic.

Další úsek je pěkně vidět v Drásově. Trať zde kříží silnici a pokračuje za domy (je zde zachován kilometrovník 5.0)

Cca po 500 m je možné vidět budovu pro byty zaměstnanců dráhy a nádražní budovu. Obě jsou dnes samozřejmě využívány jako rodinné domy, jejich charakter však zůstal zachován. Trať vedla podél dnešního plotu za budovami.